Máma

Stmívá se a já, sjíždím výtahem, byl jsem blízko hvězd, v přízemí teď jsem, blízko hvězd jsem byl, dům je plnej tmy, já nepůjdu spát, já budu mít sny. V přízemí vítr šílí, dům je plnej škvír, já zas nejdu spát, zas mám řeč s mámou, dlouhou řeč, co končí ráno, dám si zdát nádhernej sen, že s mou mámou jdem, někam stoupáme a pak jdem trávou, krásnej sen mně bloudí hlavou dál. Končí ze snů ráj, vítr ztrácí dech, sen jde na tramvaj a bloudí v podchodech, bloudí v ulicích, vráží do lidí, jenže ten můj sen, žádnej nevidí. V přízemí vítr šílí, dům je plnej škvír, já zas nejdu spát, zas mám řeč s mámou, krásnej sen mně bloudí hlavou dál.