Proklínám

Prázdnej byt je jako past, kde růže uvadnou.

Potisící čtu Tvůj dopis na rozloučenou.

Píšeš, že odcházíš, když den se s nocí střídá,

vodu z vína udělá, kdo dobře nehlídá.

Proklínám, ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči ledový, v srdci jen sníh.

Sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti seš sám.

Tvoje oči jsou jak stín a tvář den když se stmívá,

stromy rostou čím dál výš a pak je čeká pád.

Sám s hlavou skloněnou, všechny lásky budou zdání.

Potisící čtu Tvůj dopis na rozloučenou.

Proklínám, ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči ledový, v srdci jen sníh.

Sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti seš sám.

Proklínám, ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči ledový, v srdci jen sníh.

Sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou, zůstaneš sám.

Sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš,

na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti seš sám.