O Straslive Vojne S Turkem

Jednou takhle jako vždycky seděli jsme v krčmě, Vyprávěli starý zkazky a ty ještě starší. Náhle dovnitř přiběh posel, že se blíží Turci, Chytli jsme se korbelů a poručili další. Pak jsme domů vzkázali, ať ženy pečou koláče A pošlou nám sem brnění a taky pivo černý, Tušili jsme příležitost pro historky čerstvý, A tak jsme vyšli s písní na rtech, jak Landovo věrní. Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva, my p Ijeme ovohuč, v troubě se peče kráva, Turci táhnou na Mohuč a všude voní Káva, my pijeme ovohuč a už jsme našli grál. Na louce jsme stáli celkem v pevném sevření, Nohy nám moc nesloužily a taky jsme se báli. O ramena opření jsme rovnováhu hledali A kalným zrakem viděli jsme Turky táhnout z dáli. Kdo moh ještě utíkat, tak do krčmy se vrátil, A ti co tam zůstali už psali že jsou zdrávi, Někteří jsou u vesel na lodích turků otroci, Ti co byli pohlední v harému krmí pávy. Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva, My pijeme ovohuč, v troubě se peče kráva, Turci táhnou na Mohuč a všude voní Káva, my pijeme ovohuč a už jsme našli grál.