Vzpomínáš si na ty plány, když ti zdarma někdo svobodu dal.
Psal se listopad sametovejch slov a nikdo náhodě nic nenechal.
V čele byly ideály jak to tak bejvá,
Na náměstí davy stály a v nich se skrejval i strach,
Kterej už tak dávno sídlil v dušičkách.
Možná, že jenom spíš, a pak se probudíš.
A těch pár let, to byl jen zlej sen.
Možná už procitáš, modřiny počítáš.
A jako pštros schováš tvář pod polštář.
Dávno ti do prachu spadly růžový brýle.
Pravda, láska a tak dál, šly stranou kvůli zlatý žíle.
Zbortily se ideály, to nám patří,
Dobře nás vychovali rudý bratři
A tak strach se zase usazuje v dušičkách.
Možná, že jenom spíš, a pak se probudíš.
A těch pár let, to byl jen zlej sen.
Možná už procitáš, modřiny počítáš.
A jako pštros schováš tvář pod polštář.
