Karavana Mraků

Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý, pod sluncem sedlo kožený. Pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý, a starý ruce sedřený. Dopředu jít s tou karavanou mraků, schovat svou pleš pod stetson děravý. Jen kousek jít, jen chvíli do soumraku, až tam, kde svítí město, město bělavý, Jen kousek jít, jen chvíli do soumraku, Až tam, kde svítí město, Město bělavý. Vítr si tiše hvízdá, po silnici spálený, v tom městě nikdo nezdraví. Šerif i soudce - gangsteři, oba řádně zvolený, A lidi strachem nezdraví. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí, a zákon džungle panuje, je, je, je. Provazník plete smyčky. Hrobař kopat nestačí. A truhlář rakve hobluje. V městě je řád, a pro každého práce. Buď ještě rád, když huba oněmí. Může tě hřát, že nejseš na oprátce, nebo že neležíš pár inchů pod zemí. Může tě hřát, že nejseš na oprátce, nebo že neležíš pár inchů pod zemí. Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý, pod sluncem sedlo kožený. Pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitý, a starý ruce sedřený. Pryč odtud jít s tou karavanou mraků, kde tichej dům a pušky rezaví. Orat a sít od rána do soumraku, a nechat zapomenout srdce bolavý. Orat a sít od rána do soumraku, a nechat zapomenout srdce bolavý.