Špína je velmi relativní pojem
Někdo je čistej, i když páchne třeba hnojem
Někomu nepomůžou mejdla ani louhy
Kam sáhne, všude dělá černý šmouhy
Čistej i špinavej se potkáváme denně
Čistej i špinavej si denně ruku podá
Bojím se špíny, proto žiju v karanténě
Ač spousta pochybností ve mně hlodá
Bojím se nákazy, či nechci kazit druhý
Jsem ještě čistej, nebo už mám v duši skládku?
Tak hledím na papír a vztekle lámu tuhy
Nejspíš to vezmu pěkně od začátku
Člověk se narodí, je voňavej a čistej
Plínky se vyvaří a zbytek spraví olej
Proto je malej člověk sám sebou tak jistej
A velcí, ti si na něj nedovolej'
Jen trošku vyroste, tak překvapeně zjistí
Že na tom nejhůř budou právě lidé čistí
Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje
A špína v duši, ta se hravě skreje
A proto začíná žít podle těchto zásad
Pochopí, kdy je třeba truchlit, a kdy jásat
A čistou pravdu denně krmí hrstí mouru
Aby se lépe vešla do žentouru
Čistej i špinavej se koupáme a mejem
Ve vanách zbyde po všech stejně kalná voda
Ty sračky překryjeme drahým intimsprayem
A každej každýmu zas ruku podá
A každej každýmu zas ruku podá
