Jsme stromy, brány, zdi na svých náměstích,
Jsme domy, chrámy, stíny v předměstích
Lásko, lásko.
Jsme tváře, barvy na svých návěstích.
Z těch lesů vyjdem jen planinou
A ze zdí dřív, než se rozplynou,
Když týdny nad nimi nezabliká
Hvězda, hvězda!
Jsme proud a země i břeh svých přílivů.
Jsme vzduch a kámen, dech svých zálivů
Lásko, lásko!
Jsme dálka, světlo, hra svých odlivů.
Z povodní vyjdem jen bažinou.
Jen kámen visí nad hladinou,
Když týdny, týdny nezabliká
Hvězda, hvězda!
Jsme dny a roky, paměť svých středních snů.
Jsme příběh, klid a ticho pohledů
Lásko, lásko!
Jsme chvíle i hra náhod, prázdnost dnů.
Z těch pastí padnem jen do stejných,
Bludný kruh nálad dnů lhostejných,
Když týdny, týdny nezabliká
Hvězda, hvězda!
Koho z nás najdeš, koho z nás vynecháš?
Koho z nás necháš zplanět, jak nás hledáš?
Lásko, lásko!
Jak nás to změníš a kdy nás vybíráš?
Nádherným zkratem nás rozsvítíš,
Zdi našich domů zas postavíš!
Rozžehneš nás a necháš nás jít
K hvězdám, k hvězdám!
