Jsem jako tráva zvyklá růst, v noci bledé.
Kořínky protíná hliněné nebe.
chladivý déšť padá.
bouře zní a chvátá.
krajina vzdálená.
Stále voní a sílu má, voní a sílu má.
Znám křídla vran,
v jejich stínu spávám.
Mé bílé tělo, oči tvé spatřit nemohou.
Teď mým novým domovem je
vřes, mech a tráva.
Budu tam, kde modré chrpy vykvetou.
Nade mnou svítá horizont, barvu mění
Paprsků se dotýkám, hřejí kameny v mých dlaních
Doznívají zvony, ale duše má je mladá.
Ze spánku se budí a vstává.
krajina vzdálená.
stále voní a sílu má. voní a sílu má
Znám křídla vran
v jejich stínu spávám.
Mé bílé tělo, oči tvé spatřit nemohou.
Teď mým novým domovem je
vřes, mech a tráva.
budu tam, kde modré chrpy vykvetou.
