Řekni mi

Můžou ti stokrát říkat, jak jsi něco dokázal Můžeš mít medaile a důkazy jaks vyhrával Ale když daří se ti jinde než bys chtěl Všechny ty chvály bys klidně radši neslyšel K čemu je slavit výhru, když necítíš hrdost K čemu je usmívat se, když v tom není radost To, co si nejvíc přeješ, tak ostatní nechápou Když to tak maj, ať po tobě aspoň nešlapou Řekni mi, jestli taky znáš ty chvíle Kdy vidíš cíle, jak jsou vzdálený na míle Občas už nevěříš, že můžeš se k nim dostat Chceš ten boj vyhrát, takže ještě nejde přestat Řekni mi, jestli tohle máme stejně I když to uvnitř hoří a věříme pevně Pak přijde pocit, že už možná ujel vlak Tváříš se happy, ale je to naopak. Často se říká, že bys neměl koukat dozadu Jenže tvý činy dávaj jasně nejvíc důkazů Kdy se ti dařilo a kdy se to podělalo Můžeš si nalhávat, že jinak se to nedalo Pravda je taková, že za vším stojíš ty Přijmi tu zodpovědnost za tyhlety pocity Možná že trvá ti to mnohem dýl než ostatním Jenže jen výmluvy to rozhodně neusnadní Řekni mi, jestli taky znáš ty chvíle Kdy vidíš cíle, jak jsou vzdálený na míle Občas už nevěříš, že můžeš se k nim dostat Chceš ten boj vyhrát, takže ještě nejde přestat Řekni mi, jestli tohle máme stejně I když to uvnitř hoří a věříme pevně Pak přijde pocit, že už možná ujel vlak Tváříš se happy, ale je to naopak. Až zase budeš ze dna pozorovat strop Až zase jeden krok se bude zdát jako sto Až zase uvidíš, jak ostatní maj náskok Možná, pak pochopíš, že jsme tu jenom na skok Až zase dojde ti, že progress jde fakt pomalu Až zase přijde ti, že žiješ, jak bez zápalu Až zase budeš lítat, jak na horský dráze Vzpomeň si, brácho, tohle máme stejně. Tečka. Konec fráze. Řekni mi, jestli taky znáš ty chvíle Kdy vidíš cíle, jak jsou vzdálený na míle Občas už nevěříš, že můžeš se k nim dostat Chceš ten boj vyhrát, takže ještě nejde přestat Řekni mi, jestli tohle máme stejně I když to uvnitř hoří a věříme pevně Pak přijde pocit, že už možná ujel vlak Tváříš se happy, ale je to naopak.