Podivný Spáč

Tam u zdi hřbitovní, někdo tam asi, spí, leží tam v trávě, u hlavy kytky má, nechce už vstát, víckrát nechce už vstát, kam jen asi šel a s kým se chtěl přivítat. Boty má pokrytý prachem z tý cesty zlý, zelený sukno v zelený trávě tlí. Jako by spal, leží jako by spal a proč nevstane, to jenom osud ví. Je to spáč podivný, mé kroky neslyší, leží tam v trávě, celý se rosou skví. Možná chtěl hůl, bílou maršálskou hůl a teď tam leží, navěky v trávě spí. Někdo asi na něj čeká, dnem a bezesnou nocí z okna se dívá, šedin má stále víc. Šedin je víc a proč nejde dál, a proč nejde dál, to jenom osud ví. V uších mu buben zní, z té vřavy bitevní. Teď už jen leží, nemůže vstát a jít. Ten podivný spáč nedojde domů víc, ten, kdo čeká, už se ho nedočká. Teď tam spí spánkem věčným, k obloze vzhůru vzhlíží. Leží tam v trávě, u hlavy kytky má. Možná chtěl hůl, bílou maršálskou hůl, a teď tam leží, na věky v trávě spí.