Když v síti napětí se láme,
Krčím se v koutech, krájen tmou,
Nač krátká spojení, je úzko,
Za okny hroty, ostny jsou.
Tam někde hladiny mých tůní
A vůně džunglí mámivá,
Spleť lián, lůno matky zrání
Ozvěnou doznívá.
Kam stoupá výška zdí, kde číhá,
Dnes ptáci křídla ztrácejí.
Jen sloupce nul na terminálech,
žlutá je bílá...
Hra slov, jak míčky, vzbuď se hloupý,
Cos měl, to dal jsi, nejsem váš,
Dvě pírka, píseň, monzun v dálce
A ty má víc mě nepoznáš.
Klopítám estakádou síly,
Sto let za vlídné náručí,
Nemám a narážím kam vstoupím,
Jsem sobě odnímán.
Jdu zpátky k houštinám tak vlídným,
Ke hrám svých džunglí o nichž sním,
Zas být, zas být, jak toužím, dýchám,
TO JÁ SE VRACÍM!
