Hodinám, Které Přijdou

Háj luceren půlnocí civí

z protějších zdí stín rozkládá dlaň po dláždění

Jak může být všechno jak dřív, stále se divím,

vždyť jsem sám a tvoje náruč se mnou není.

Chtěl bych být právě teď s tebou,

vždyť se déšť do oken snášet začíná.

Hlídat proužky stříbrolesklé, jak tvůj dech skrývají ve skle

nic nevyčítat dlouhým hodinám, které přijdou.

Nemůžu spát, dál mráčky sčítám

do bílých stád se vzápětí tvůj obraz vklíní.

I když to vím, možná už zítra, že se vrátíš

přesto já chtěl bych být s tebou právě nyní.

Chtěl bych být právě teď s tebou,

vždyť se déšť do oken snášet začíná.

Hlídat proužky stříbrolesklé, jak tvůj dech skrývají ve skle

nic nevyčítat dlouhým hodinám, které přijdou,

které přijdou.