Balada O Člověku

Už tolik potoků slyšel jsem téct Co nikam nevedou Jsme děti vzdálených velikých hvězd Přitom tak malí Autoři rozmáchlých hlasitých gest Po kterých davy jdou, křičí Stojíme na místě, kde z prachu jsme vstali To nás ničí... Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál stejní Ne jinačí... Už tolik příkopů vyrostlo z cest Co ješte slepé jsou Po kterých tolikrát mohli jsme jít A přitom to vzdali Autoři obrovských moderních měst Ve kterých lidé spí, mlčí Stojíme na stejném místě, kde včera jsme stáli To nás zničí... Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál chudší Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál chudší Ne bohatší... Už tolik růží viděl jsem kvést Co vůbec nevoní Jsme spleteni z paprsků sluncí a vět Které nás spálí Vlastníme mapy všech ztracených měst Kde ještě stopy jsou, možná vlčí Šeptáme modlidby jak děti, které tu žadoní Slovy co mlčí... Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál stejní Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí Jsme čím dál stejní Jsme čím dál stejní Z Měsíce známe už i prach Z toho, kam teď se otáčí Ale to nestačí Z Měsíce známe už i prach A na Zemi zbyl z víry strach Z toho, kam teď se otáčí