Starej rok končí a všichni se těší na další.
Elsí i Adélka musí si zvyknout a žít tu.
Možná dokážou dělat, že nevidí jeden druhýho,
I když u každýho moře fouká pořád stejnej vítr.
Na pořád stejný, pořád stejný pláže.
Chtěl bych umět existovat bez lidí.
Chtěl bych umět žít a nikomu nepřekážet.
A mám plán, jak to zařídit.
Třeba se to jednou podaří.
A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích.
A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích.
Před malou scénou na forbíně stepují herci.
Až přijde řada, ví, co maj říct, vždyť si to celý dny chystaj.
To, že se znají, je největší z životních výhod.
Aspoň na dovolený můžou jezdit na svý starý místa.
Na pořád stejný, pořád stejný pláže.
Chtěl bych umět existovat bez lidí.
Chtěl bych umět žít a nikomu nepřekážet.
A mám plán, jak to zařídit.
Třeba se to letos podaří.
A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích.
A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích.
A přidám se k legiím pěšáků s úsměvy na tvářích.
