Je mi zas šestnáct, když vidím, jak hranice
Novýho světa zas hlídají černí psi.
Dál už tě nepustí. Hřbety nakrčený.
Vrčí a je to znít na stovky metrů.
Ztratil jsem chuť jít dál. Ledový chomáče
Padají na střechy. Padají na římsy.
Jen splynout se zdí a přibít si masku a
Zašít si rty a pak odkrýt tvář větru.
Zase jsou tady. Špinavý dlouhý dny.
A cesty ven za obzor blokujou blonďatý fronty.
Jen pár dní počkej a změní tě k nepoznání.
Čí to byl nápad, že dá se jim bránit?
Špinavý dlouhý dny.
Hranice novýho světa je dlouhá a
Příjemná na pohled. Příjemná na dotyk.
Přišli jsme pozdě a nejlepší místa u
Hlavního stolu jsou dávno už plný.
Tady máš důvody nevěřit lidem a
Tady máš důvody děsit se samoty.
Tady máš důvody nepřijít vůbec a
Tady máš důvody nedělat vlny a
Tady máš důvody čekat a doufat, že
Na ty psy hlídací přijde zas spaní.
Čí to byl nápad, že dá se jim bránit?
Špinavý dlouhý dny.
