Hrasek

Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí A pokřik racků šel už spát, Tak utekla nám láska, jó, to se stává, A najednou tě, holka, nemám rád. Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků A prožárlenejch hloupejch scén, Tak někdy zase brnkni, jó, to se stává, Prostě táhne mě to z kruhu ven. Já půjdu až tam na místa, kde už to znám, Pár stromů, ohniště a tunel a trať, A kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet', A postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať. Jak nabobtnalý klíčky Hrášku Byli cíle tvý, a já chtěl víc, Já předělat chtěl svět, jó, to se stává, Kolik bylo nás, a stále nic. Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko, A do zrcadla zkoušej řvát, Jó, utekla nám láska, jó, to se stává, A najednou tě, holka, nemám rád. Já půjdu až tam, na místa, kde už to znám, Pár stromů, ohniště a tunel a trať, A kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet, A po stý řeknu sobě: hloupneš, tak plať. Já půjdu až tam, na místa kde už to znám, Pár stromů, ohniště a tunel a trať, A kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet, A po stý řeknu sobě: hloupneš, tak plať.