Zas jednou za sto let,
Je můj podmořský svět
Jako krasohled.
Dnes naposled!
Zas dýchám z plných plic,
Jsem vítr plachetnic,
Jestli zmizíš, tak nebudu už nic.
Už nic!
Den potápí se níž.
Svému konci blíž, blíž.
Zmizíš-už se nevrátíš!
Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí,
Co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně Slunce mý,
Co na východě vychází... zapadá!
Zas jednou za sto let,
Je můj podmořský svět
Jako krasohled.
Dnes naposled!
Zas dýchám z plných plic,
Jsem tichem blýskavic,
Jestli zmizíš, tak nebudu už nic.
Už nic!
Den potápí se níž.
Svému konci blíž, blíž.
Zmizíš-už se nevrátíš!
Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí,
Co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mý,
Co na východě vychází... zapadá!
Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí,
Co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně Slunce mý,
Co na východě vychází... zapadá!
