Jaro

Kam letí mraky, kam spěchají ptáci,

to ví jenom vítr, co pírka jim ztrácí,

a básníci po ránu nesmělí,

v podkrovích hnízda a v kalužích žáby,

i dívky, co vrány a čápi k vám vábí,

po jedné krátké noci dospějí.

Je jaro, je jaro a kvetou podběly,

všechny pěkně vzalo a honem někam odjeli,

odložím svoje starosti k ledu,

ať škarohlíd má svou škaredou středu,

já světím svoje modrý pondělí.

Jó, kdejakej moule je vážnej jak v lednu,

sám sebe si váží a supluje vědmu

a o životě vlastně houby ví,

pořád bys žvanil a bůhvíco řešil,

když padlej jseš na hlavu, klidně si zešil,

totiž, milej zlatej, já vím svý.

Je jaro, je jaro a kvetou podběly,

všechny pěkně vzalo a honem někam odjeli,

odložím svoje starosti k ledu,

ať škarohlíd má svou škaredou středu,

já světím svoje modrý pondělí.

Já světím svoje modrý pondělí.