Nedelni Rano

Zvonil budík, bylo ráno, V hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma. Když jsem snídal džbánek piva, Ještě zdálo se, že divnou příchuť má. Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny A z tváře závoj šedivý, řek mi pohled pouhý z okna ven, že nedělní je den a lenivý. Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret A písní prošlé noci. Tak jsem vyšel ven a díval se, Jak slunce nový den má ve své moci. A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, Co z horkých ploten voní A náhle chtěl jsem být zas s tebou Někde za městem ve stínu jabloní. Chtěl bych být v nedělní ráno V chodníku kvádrem žulovým A proč divný smutek mívám, To snad se nikdy nedovím. A snad i smrt je méně vážná, Než tyhle chvíle nedělní, Kéž mi zvony ranní písní Na prášek srdce rozmělní. Šel jsem dál tou vůní ranní Kolem bílých kočárků a dětských mašlí. Pak jsem dlouho stál a díval se Na věci, které svět občas krášlí. Snad vrátil se mi zrak a já se najednou Zas díval na svět zpříma, Teď už možná tvému štěstí lépe rozumím, Ač vím, že nejsi má. Já chtěl bych být v nedělní ráno V chodníku kvádrem žulovým A proč divný smutek mívám, To snad se nikdy nedovím. A snad i smrt je méně vážná, Než tyhle chvíle nedělní, Kéž mi zvony ranní písní Na prášek srdce rozmělní.