Intro

Vy víte, že jsem neroztrhal moc podrážek cestou do kostela

A kalhoty nemám na koleno moc prošoupané od klečení

Ale na jedno se vždycky věřil, že nás pán Bůh udělala všechny stejnej

Jeden je bílí a druh černý, jeden je krásný jako vy a já

A nebo poďobaný od neštovic, ale všem je nám zima, když venku mrzne

A všichni se potíme, kdy praží slunce

A všichni musíme dýchat, abychom se neudusili

A všechny nás nakonec odvezou

I kdyby sliby nás všichni jsme smrtelní i nesmrtelní

Ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka, pro tohle každý

Ať jeho táta byl prezident a nebo dráteník

Musí mít stejnou příležitost, žít plný život

Jenže tomuhle můžou věřit jenom

A rozumět jenom ti lidi, kteří mají rádi lidi