Otevřu oči, lebka mi třeští, jak když salva za salvou pálí se stále.

V přístavu pod městem, kormorán nad hlavou, rána zas nedožil jsem se málem.

Rumu jen líznout si, vyskládat bedny, než slunce na nebi vysoko stojí, tak zněla domluva, láhve však vypité, děvečky, vojáci, kolem se rojí.

Pracovat? Nebudu. Dobře mi není. Vrátím se na loď mou, tma zuby cení.

Málem jsem zůstal, ženu si našel, leč chytil bych počestnost, a černý kašel.

Jsem kapitán.

Já chci...