Do Dne A Do Roka

Byla hluboká noc, venku cizí pes vyl a já u okna stál a pil. Zřel jsem jen jeho stín, měl rozplizlý tvar a vypadal jak Lomikar. Do dne a do roka za zvuků baroka se rodí rokoko, do nocí hledíme a vlastně nevíme, zda je to opravdu a nebo jenom tak na oko. Do dne a do roka za zvuků rokoka se rodí secese, do nocí hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se. Chtěl jsem okřiknout jej, myslím psa v oné tmě, ale neměl jsem slov, jimiž to lze. Vzal jsem do ruky kolt, jenž v mé komodě byl a na černý stín jsem namířil. Do dne a do roka za zvuků baroka se rodí rokoko, do nocí hledíme a vlastně nevíme, zda je to opravdu a nebo jenom tak na oko. Do dne a do roka za zvuků rokoka se rodí secese, do nocí hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se. Ruka chvěla se mi, neboť z krbu šel mráz, pak se na vteřinu zastavil čas. Tmě se zježila srst, já ucítil strach, kdo má na spoušti prst je vrah. Do dne a do roka za zvuků baroka se rodí rokoko, do nocí hledíme a vlastně nevíme, zda je to opravdu a nebo jenom tak na oko. Do dne a do roka za zvuků rokoka se rodí secese, do nocí hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se. Výstřel protrhl tmu, jako rybářům síť, jako sudičce řeč a niť. Té noci špatně jsem spal v záři voskových svic, ráno tam, co byl plot, nebylo nic. Do dne a do roka za zvuků baroka se rodí rokoko, do nocí hledíme a vlastně nevíme, zda je to opravdu a nebo jenom tak na oko. Do dne a do roka za zvuků rokoka se rodí secese, do nocí hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se.