Když chlap svléká tmu

Když chlap svléká tmu

Soustředěným gestem

Když chlap svléká tmu

A ona nechce

On sám oblečen

V primitivní tó(u)ze

Když chlap svléká tmu

Chce rychle

Musí dlouze

A jeho bílé rozechvělé paže

Záhy(b) zadek záda hladí

Záclonou krajkovou ji sváže

A tma se chvíli brání

Prý jí to vadí

Když chlap svléká tmu

Jak můru ho láká

Když chlap svléká tmu

Dokáže i plakat

A svlečená tma

Z půlnoci vyjde

Chtíč spoutat má

Společný výdech

A vášní strhnou celé nebe

Lev zařve – rozevře tlamu

A volá, Bože, Bože, Tebe!

Na zádech tisíce šrámů

Pak jenom tmě

Všechno řekne

A ona v něm chlapce vidí

Někdy i tma tmy se lekne

A spolu se stydí

A tma pohladí chlapce

A pak se v lampě schová

Tajemství jde spát

A zítra zemřou znova