Jeste Neni Tma (Not Dark Yet)

Padají stíny, ale není kam se hnout, Nedá se spát ani zapomenout, Mám pocit, jako bych měl duši z oceli A že mé jizvy ani slunce nezcelí. Není kam jít, i když by bylo na čase, Ještě není tma, ale stmívá se. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích, Jako by za vším, co je krásné, bylo něco, co bolí, Přišel mi dopis, tak milý, samý cit, Napsala prostě, co měla na srdci. A já už ani nevím, jestli ji poznám po hlase, Ještě není tma, ale stmívá se. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu, šel podél řeky až k břehům oceánu, Padl jsem na dno světa, níž než umím říct, A v lidských očích už nehledám vůbec nic. Jako by pravda byla vadou na kráse, Ještě není tma, ale stmívá se. Přišel jsem na svět a zemřu, aniž bych chtěl, Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl, Jen stojím a myšlenky mi běží buhvíkam, Už ani nevím, pred čím sem utíkám. I modlitba mi zní jen jako vítr ve vlasech, Ještě není tma, ale stmívá se.