Město je horký, srpnový,
že v srdci taje to takový
nejvíc a nejhůř studený místo.
Spící sopky se probudí,
byl dlouho pryč, kolem a v okolí.
Teď toužil a chtěl cítit blízkost.
Čau, mami! Tak jsem tady zas.
Jsem agent Cooper – dám si koláč.
Hážu kříž na zem – hlavu mám nízko.
Mezi ním mezi ní byly detaily
a kusy rodiny, který se rozpadly.
Byl to šílenej horor – řev a taky vřískot.
Mezi ním mezi ní byly detaily
a kusy koláče, který dopadly
na ubrus a na zem.
Ale na stole bylo čisto.
Noci jsou vlahý a takový,
že srdce buší hladový,
cítíš to v sobě a víš to.
Hrdinové nekecaj a jdou
tam, kam nechce vůbec nikdo –
na nejvíc a nejhůř studený místo.
Čau, lidi! Tak jsem tady zas.
Jsem agent Cooper a jdu po vás.
Prostě to najdu – už jsem blízko.
Mezi ním mezi ní byly detaily
a kusy líčidel, který dopadly
na ubrus a na zem.
Ale po pláči bylo čisto.
Mezi ním mezi ní byly detaily
a kusy líčidel, který dopadly
na ubrus a na zem.
Ale po pláči bylo čisto.
Bolí to dlouho,
bolí to dál.
Bolí to dlouho.
Vzal za tu zataženou roletu
a vstal.
A mezi ním mezi ní byly detaily
a kusy líčidel, který dopadly
na ubrus a na zem.
Ale po pláči bylo čisto.
A mezi ním mezi ní byly detaily
a kusy líčidel, který dopadly
na ubrus a na zem.
Ale po pláči bylo čisto.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy.
Hrdinové nekecaj a jdou
tam, kam nechce nikdo.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy.
Hrdinové nekecaj a jdou
tam, kam nechce nikdo.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy.
Hrdinové nekecaj a jdou
tam, kam nechce nikdo.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy.
Hrdinové nekecaj a jdou
tam, kam nechce nikdo.
