Strepy (Radio Edit)

Na nebe je pozdě, na peklo snad brzy, Po stěnách čmárám, že mě to mrzí, Prý už jsem v cíli, přitom chci na start zpátky, Ze všedních dnů přes noc udělat pátky! A být zase cestou, po které stoupáš výš! Tou nejhezčí básní, když nad všechny verše čníš! A víš, že kousky z nás jsou jak střepy. Do očí trosky krás řvou, že světy Zas se dotočí. Na život příliš a na smrt málo, Když nezbývá nic, o co dál by se hrálo, Sotva udělám krok, ačkoliv chci běžet tryskem, Místo podkovy štěstí slzy s tekutým pískem. A být zase přístav, když v bouřích hledáš skrýš! Tou nejhezčí básní, když nad všechny verše čníš! A víš, že kousky z nás jsou jak střepy. Do očí trosky krás řvou, že světy... (Zas se dotočí) Že kousky z nás jsou jak střepy. Do očí trosky krás řvou, že světy Zas se dotočí.