Od opičích stád
Doléhá sem smích
čím jsou jim pouta,
Jež zákon jim dal?
Viděj jsem je hnát
Dravce ze svých míst,
Být jimi přál jsem si,
Jak jsem tam stál!
Co kdybych tak já
Jejich kámen měl,
Svou volnost bránil
A byl něčím víc?
Kopí ostří má,
Tíží ruce mé,
Cítím, jak své jméno
Sám umím číst.
Zůstaň tím, čím jsi byl,
Bláhový.
Čas tvůj se naplnil,
Sám to víš.
Dej pryč tu zbraň a s ní
Strachu stín, co nás poutá
K očím tvým!
Jednou musím dál,
Přes ten věčný práh,
Ty jsi mé pouto
A skončíš i s tím.
Kolik sil mě stál
Všemocný hlas tvůj?
Půjdu a víckrát tě
Už nespatřím.
Zůstaň tím, čím jsi byl,
Bláhový.
Čas tvůj se naplnil,
Sám to víš.
Dej pryč tu zbraň a s ní
Strachu stín, co nás poutá
K očím tvým!
Oooo...
