Až Na Vrcholky Hor

Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám, To hory tě táhly, tak dávno jak dávno tě znám. Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno zim A bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít A s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít. I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím, že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát, Do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád. Až na vrcholky hor, jsme vyšli ty a já a já, To všechno tak dávno, tak dávno se zdá. Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus A nejsem ta dáma co právě teď řídí tvůj vůz. A mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním, Mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim. Tak rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám, To hory tě táhly, tak dávno jak dávno tě znám. Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno zim A bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim. Až na vrcholky, kde slyšíš vítr hrát, Nad čárou oblaků až tam, až tam, kde sníh se bojí tát. Až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já, A všechno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá.