Silence

Bylo to v létě když v parku se potkali,

jasný jim bylo to hned,

že je to láska kterou dávno hledali,

co trvá víc něž tisíc let

jdou

a v dáli se ztrácí,

nikdy už nezmění směr

jdou

a ticho se vrací

mávnutím holubích per

jdou jdou se ztrácí,

jdou jdou co bude dál?

jdou jdou se ztrácí,

jdou jdou ticho je král!

jdou jdou se ztrácí...

po chvilce štěstí náhle s hrůzou poznali

pádem že končí se let,

že každá láska stejně skončí v prdeli

nakonec změní se v led,

jdou

a v dáli se ztrácí...

a je tu nekonečná beznaděj

nic nezmění ač se vzpíraj,

už jiný rozhřešení neviděj,

než ukončit ten svůj posranej...

jdou

a v dáli se ztrácí...