Copak se to stalo,
Něco se nám zdálo.
Skutečnost či sen,
Jsem z toho složen, trochu rozložen.
Najednou tu není, to uvnitř těla chvění,
Zmizelo v zapomnění,
To naše bezstarostné snění.
Vždyť letí do vesmíru,
Jen duše, která v míru,
Nechává se nést,
A chce se dotknout hvězd.
Jen jeden dotyk dlaní,
Nás možná nezachrání,
Ale natáhneme ruce, dokud nám bijí srdce.
Najednou tu není,
To sezení a chtění,
Zmizelo v zapomnění,
Neboj se, ještě se to změní, změní, změní.
Letí do vesmíru,
Jen duše, která v míru,
Nechává se nést,
A dotýká se hvězd.
Jen jeden dotyk dlaní,
A splní se ti přání,
Tak natáhneme ruce, dokud nám bijí srdce.
Vždyť letí do vesmíru,
Jen duše, která v míru,
Nechává se nést,
A chce se dotknout hvězd.
Jen jeden dotyk dlaní,
Nás možná nezachrání,
Ale natáhneme ruce, dokud nám bijí srdce
