Pocity

Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli. Je to tím, že jsi tu. Možná tím, že kdysi jsme byli, Ty a já, my dva, dvě nahý těla, Tak neříkej, že jinak jsi to chtěla. Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic. Stala ses' do noci, z ničeho nic, moje platonická láska. Unaven bezmocí, usínám vedle tebe, něco ve mně praská. A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se, to nic není. Pohled a okouzlení a prázdný náměstí na znamení. Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět. A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. Říkej si o mně, co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen. Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem. Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět. A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody. Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla. A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla. Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět. A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody. Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.