Dávno

To všechno, co se mělo stát, bylo, nic není staršího než včerejší den, a všechno, co jsem včera zvlád silou, je dneska úsměvný a vzdálený jen, spousta příběhů,lásek, jmen. Ta chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl, ta doba, kdy jak slunce hřál pocit, že všechno moh bych mít, jen kdybych chtěl, to už dávno je bohužel. Dávno,dávno, to slovo má slzu pod usmáním, dávno, dávno, zní ve mě vlídně a bez ustání. Dávno,dávno, to slovo má slzu pod usmáním, dávno, dávno, zní ve mě vlídně a bez ustání. Když začne všechno kolem jít líně a závrať z dávných výher už je ta tam a mizí chuť i důvod být v mlýně, na všechno si říkáš: Vždyť tohle já znám, tohle já za sebou mám. Dávno,dávno, to slovo má slzu pod usmáním, dávno, dávno, zní ve mě vlídně a bez ustání.