Na konci života, všechny ty kořeny, všechny ty kořeny, rozvedou živiny dál.

A všechny ty domovy, tam kde to trouchniví, tam kde jsou lidé povinní se smát.

Nechávaj prameny v kameny proměnit, nehrajou písně co pýše se protiví nám.

Pomalu tupíme břity svých názorů, stárnem bez idejí a derem se nahoru lhát.

Přes kůru mrtvých stromů za obzor nikdo nevidí.

Tam kde se ztrácí světlo, hlupáci v moudrost nevěří.

Jsem tady s tebou, láme se čas.

Jsem tady s tebou, láme se v nás.

Na konci života, v hlínu se proměníš, vlastními kořeny pošleš co nezměníš dál.

A všechny ty domovy, jestli se neztratí, navzdory šílenství, naučí se smát.

Díky těm jizvám i dotekům radosti, vše co si zasadil, nikdy se neztratí nám.

Až přemůžem marnivost lidského konání, utichnou rozdíly, nebude důvod lhát.

Přes kůru mrtvých stromů za obzor nikdo nevidí.

Tam kde se ztrácí světlo, hlupáci v moudrost nevěří.