Vlaštovky

Každé jaro z velké dáli Vlaštovky k nám přilétaly, Někdy až dovnitř do stavení Pod střechou se uhnízdily A lidé, kteří uvnitř žili, Rozuměli jejich švitoření O dalekých krajích, hlubokých mořích, divokých řekách, O vysokých horách, které je nutné přelétnout, O nebeských stezkách, zářících hvězdách, o cestách domů, O korunách stromů, kde je možné odpočinout Jsme z míst, která jsme zabydlili, Z hnízd, která jsme opustili, Z cest, které končí na břehu Jsme z lidí i všech bytostí, Jsme z krve, z masa, z kostí, Jsme ze vzpomínek, snů a příběhů Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích A pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti Na tomhle světě - přicházíme, odcházíme A chceme mít jisto, že někde místo, že někde je hnízdo, Odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát, že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto, že někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích, v divokých řekách, Ve vysokých horách, které je nutné přelétnout Tam v nebeských stezkách, v zářících hvězdách, na cestách domů, V korunách stromů, kde je možné odpočinout