Nevypínám

Mít tak tu moc I když je noc Anebo den. Vypnout mozek, Aby spal. Nic necítit, Nic nevidět. A nebýt tady, Nebýt tam. Jenže to nejde A i když spím, Nevypínám. Vím, že to přejde, Až přejde ten pocit, Co mám. Ten sebeklam. Čím víc mám let, čím víc mě svět Odsává z žil, Tím častěj' přicházím. Ta myšlenka Má už i tvar A má můj hlas, Vtíravě doráží. Tak vypni se sám, Já odmítám, Cestu znám, Vede jen tam. Vím, že zpátky to nejde, Tak rozhodně Nevypínám.