Pasážová revolta

Nosíme z módy kopretiny, čímž okrádáme stáda A vůl, kdys'jméno obětiny, je titul kamaráda, Na obou nohách vietnamku a jako komfort hlavu, Na klopě placku jak psí známku - znak příslušnosti k davu. I naše generace má svoje prominenty, Program je rezignace a facky argumenty, Potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu A místo přesvědčení jen pití piva - z žalu. Pod zadkem stránku Dikobrazu, vzýváme zlatý tele, Sedáme v koutcích u obrazů, čekáme Spasitele, Civíme lačně na měďáky, my - Gottwaldovi vnuci, A nadáváme na měšťáky, tvoříce Revoluci. I naše generace má svoje kajícníky A fízly z honorace a skromné úředníky A tvory bez svědomí a plazy bez páteře A život v bezvědomí a lásku - k nedůvěře. Už nejsme, nejsme to, co kdysi, už známe ohnout záda, Umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda A, vděčni dnešní realitě, líbáme cizí ruce A jednou zajdem na úbytě z tý smutný revoluce. I v naší generaci už máme pamětníky A vlastní emigraci a vlastní mučedníky. A s hubou rozmlácenou dnes zůstali jsme němí, Ne, nejsme na kolenou - ryjeme držkou v zemi!