Do řádků tvých řas
ti pozpátku napíšu ze snů vzkaz.
Do všech tvých částí, do peřin,
pak vesmír vejde ve smír.
A my vystoupáme výš
nad střechy paneláků
a až budem k sobě blíže,
z vlčích máků
ti složím tóny v hlas
a do odkrytých písmen
můžem pomalu se vkrást
nejistým krokem nad propast.
Pod kůži, do tepen
se vpíjím a tuším, že musím ven.
Skrz hloubku ran pak vyprchám.
Tvůj vesmír vejde ve smír.
A my vystoupáme výš
nad střechy paneláků
a až budem k sobě blíže,
z vlčích máků
ti složím tóny v hlas
a do odkrytých písmen
můžem pomalu se vkrást
nejistým krokem nad propast.
A my vystoupáme výš.
Jsi bezbřehá řeka, v tvých peřejích tonu bez dechu.
A tam, kde do moře vtékáš, nás necháš utonout
jak dva vojáčky z cínu v útrobách veleryb.
Hledíme na hladinu a ještě na vteřinu.
Vystoupáme výš
nad střechy paneláků
a až budem k sobě blíže,
z vlčích máků
ti složím tóny v hlas
a do odkrytých písmen
můžem pomalu se vkrást
nejistým krokem nad propast.
Ve smíru teď unikám.
Na půl cesty k Tobě křičím do ticha.
