Porad Ta Sama

Po noci na zemi mám bolavý záda. To tím, jak zdá se mi, zima se vkrádá Do peřin, do konečků prstů. Přes všechnu únavu pár kroků poběžím. To pro ten okamžik, kdy vím, že jsi pořád skutečná. Nezlob se na mě za ty znásilněný slova. Zkus věřit tomu, že taková je doba. Z mýdlových bublin, skrz neprůstřelný stěny, Dvě opuštěný schránky na duši. To tvý oči jsou dvě výkladní skříně. Exkurze napříč tmou nepovinně, Ale co víc si můžu přát, Co vlastně po tobě žádám? Madam, madam, madam, to před Vámi uvadám. Madam, madam, madam, to Vám se dávám. Madam, madam, madam, to kvůli Vám uvadám. Madam, madam, madam... to Vám se dávám. Sedávám na zdi kousek od tvýho domu. Vzpomínám, jak smáli jsme se tomu, Jak krátký cesty vedou do neštěstí. Pořád ta samá píseň, jen jiný okolnosti. Přítomnost mizí s každou vteřinou v minulosti. Já přísahám, že ztratím-li se z trati, Kolem plynoucí čas mi nedovolí spát. I tobě přestanu lhát, stanu se jiným. Jenže jsi v ranní kávě. V odpolední pauze projdu městem A pořád budeš v hlavě. Na každý cizí tváři části tebe. Citový úplatkáři. Madam, madam, madam, to kvůli Vám uvadám. Madam, madam, madam, to Vám se dávám. Madam, madam, madam, to před Vámi uvadám. Madam, madam, madam, to Vám se dávám.