Jsi Zvláštní

Nejhezčí jsi, když se se mnou loučíš,

a proto také často odjíždím.

Jen abych slyšel, co si naporoučíš,

to kázání, abych snídal sám, co smím si dát, kdy se vrátit mám.

Nejvíc ti to sluší, když mě vítáš,

a proto se tak rychle vracím zpět.

Jen abych viděl, jak mě neodmítáš,

a říkáš " pojď, dost už hloupostí, teď už tě víc nikam nepustÃm."

Zvláštní, jsi zvláštní, jsi nádherná vlastně pokaždé,

proto zvláštní, proto tě mám rád.

zvláštní, jsi zvláštní, víš-li o jiných, tak mi ukaž kde,

ty nejsou zvláštní, nechci jiné znát.

Nejhezčí jsi, když se večer stmívá,

a proto se mi někdy táhne den.

Já nedočkavě na věže se dívám

a říkám si, ať jde slunce spát, ať přijde čas, který mám tak rád.

Nejvíc ti to sluší za svítání,

a proto se tak rychle probouzím.

Já dívám se a nemám žádné přání,

mně postačí ranní zátiší, v němž právě já jsem ti nejbližší.