Nejkrásnější Déšť

Prší krásně, Nebe změnilo se v konev plnou vláhy, Všechny trable vedra pozbývají váhy, Každá kapka je jak jedno slůvko básně. Všem záhy líp se dýchá, Všechno kolem oči prostře si a září, Rázem poznají se poctivci i lháři, Kdo se naparuje, tomu zmokne pýcha. Už máš mokré vlásky, Jedna kapka z čela po nose ti stéká, Mokrá blůzička ti siluetu svléká, řekni, zkrásněla jsi z deště nebo z lásky? Ten déšť byl tak náhlý, že jsem sotva stačil pomyslet si pouze, že tě políbím, a že to bude dlouze, Když jsme odhodlaně k sobě dlaně vztáhli. Vstříc touze. Mám tě ráda, Tos mi prvně řekla, já byl jako v ráji A v tom začlo pršet, všechno bylo v háji, To si přece člověk jenom jednou střádá. Když má jí, když má chvíli, Když se padající hvězda změní v ústa Akdyž se ti řekne: probuď se a zůstaň. V tom si přijde déšť a ještě k tomu sílí. A vzrůstá. Sen se hroutí. Teď se začneš asi po deštníku shánět, Nemáš zapotřebí průduškový zánět, Proto utečeš mi pryč a to mě rmoutí. Být Máchou, aspoň básně Psal bych o tom, jak mi smutkem srdce vzdouváš A v tom vidím tě jak střevíčky si zouváš, Bosá v kalužích mi říkáš: prší krásně. Proč couváš? Prší krásně, Lesy mají řasy z mlhavého dýmu, A my zítra asi budeme mít rýmu A ty místo vlasů promočené třásně. A-há, prší krásně, My se pod pláštěnkou nebudeme skrývat, V tomhle nejkrásnějším dešti chci tě líbat, Každá kapka je jak jedno slůvko básně, náš déšť.