Klementajn

Byla krásná, byla milá, Byla chytrá, zkrátka fajn. Na zahrádce něco ryla, říkali jí Klementajn. Kolik prej má nápadníků, O tom nemá nikdo šajn. Podávaj si u ní kliku, Každej by chtěl Klementajn. Jednou ráno přišel jeden, Napůl Ábel, napůl Kain, Napůl peklo, napůl Eden, Začal svádět Klementajn. Tělo rovný měl jak lajna Nejrovnější ze všech lajn A tak vznikla láska tajná Mezi ním a Klementajn. Když je radost, přijde smutek, Zmizí vše, co bylo fajn, Její darling od ní utek, Zbyla sama Klementajn. Jednou přišel pozdrav z Vídně: "Junge Frauen - Alter Wein, Jinak se mám celkem bídně. Žij si blaze, Klementajn." Do duše jí padla tíseň, Tak se vrhla na kokain A tím končí nejen píseň, Ale taky Klementajn.