Na Sirem Mori

Kdysi a kdesi na širém moři vezl náš koráb do přístavu vzácný náklad, Drahé zboží: zlato, šperky, koření, kávu. A jak to bejvá, Zlej osud mořský vlky nešetří. Daleko od břehu uvízl koráb v úplným bezvětří. Nic dobrýho z toho nekouká, Když do plachet nám vítr nefouká. Hou, hou, samá voda Hou, hou, samá voda Hou, hou, samá voda Nepřihořívá. Tak míjejí dny a míjejí týdny a pořád jako na potvoru Vlny se nehnou, Moře je klidný a žádná země na obzoru. Námořníkům kručí v břiše, Hlady přišli o rozum Vrhají se přes palubu do tlamy žralokům. Nic dobrýho z toho nekouká, Když do plachet nám vítr nefouká. Hou, hou, samá voda Hou, hou, samá voda Hou, hou, samá voda Nepřihořívá. Kormidelník v poledním žáru oběsil se na stožáru V podpalubí leží tam ožralej kapitán. Kompas je nanic, mapy jsou nanic, zbytečně se vesluje. Když není nikdo, kdo by věřil, že ještě dopluje. Nic dobrýho z toho nekouká Když do plachet nám vítr nefouká. Hou, hou, samá voda Hou, hou, samá voda Hou, hou, samá voda Nepřihořívá. Já jedinej zbyl na týhle lodi a dobře vím, že na mně je, dovézt náklad do přístavu až vítr znovu zavěje. Je zle, když dojde proviant, je zle, když přijdou kurděje. Ale běda, třikrát běda těm, co chybí naděje! Hou, hou, samá voda Hou, hou, samá voda Hou, hou, samá voda Nepřihořívá.