Hodiny na rohu ukazovaly šest
A v centru byl vlastně klid
Zrovna přicházel jednou z několika cest
Do města, kde už nechtěli lidi žít
Tak přišel, aby hrál
Aby na chvíli čas stál
Prstem pohladí díry malý píšťaly
A ta se rozezní do dáli
Ta hudba je nádherná
A nebe do černa
Píšťala zní a bránu nekonečnou hudba otvírá
A tisíc hlasů s ní a celej dav se k smrti zvolna ubírá
Šli lidi místo krys, to krysař temně, temně na píšťalu hrál
Když dílo dokončil, tak dlouho plakal, ale ještě dýl se smál
Jak sirky lámou se stromy
Jako krabice padaj domy
A lidi jako stádo ovcí
Řítěj se ze skály
To krysař je ztrestal písní
Že žily v hnilobě a plísni
Za to, že když odcházel
Že se mu vysmáli
Jako rajská hudba ta jeho píšťala zazněla
Jako modrý plamen vnikaly její tóny do celýho těla
V jejích srdcích a myslích se něco bortilo a lámaly se ledy
Ta píseň se nesla celičkým krajem na posledy
A tak jde krysař svou cestou dál
Jednou se zastaví, aby zas hrál
