Náhlej poryv větru nadzvednul sukni městu, z průchodu vyhnal špínu

Se skřípěním roztočil mi nad hlavou rezavou značku zákaz vjezdu

Pak sebral ze země mikrotenovej pytlík a jedno kolečko s nim po náměstí prolít

Než zmizel naproti mně přes street v křoví

A najednou hrobový ticho jakoby se nestalo nic

Jen moje vlastní srdce skoro přestalo tlouct

Zatloukaj že jsou, v tu chvíli zbyl jsem na Zemi z lidí jen já jeden

Vše jakoby zkoprnělo pohledem upřeným mým směrem

Polknul jsem naprázdno a ehm-ehm trapnej moment

Nejsem oblečenej, nemám ani hřeben, tak jako nikdy

Přesto jsem se bezděky prohmatal

Snad abych nahnal čas a případně i jemně zachápal

Stejně ale vim, že tu dneska večer nejsem náhodně

A to křoví o tom něco ví, moc hlasitě mlčí

Potichu mě nutí nesměle do děje vkročit

Když člověk ve dne spí, noci bejvaj bezedný

A měsíc mlčí jakoby něco proved

A když jsou noci bezedný

Kostlivci lezou ze skříní, pořádaj ples na svejch hrobech

Když člověk ve dne spí, noci bejvaj bezedný

A měsíc mlčí jakoby něco proved

A když jsou noci bezedný

Kostlivci lezou ze skříní, pořádaj ples na svejch hrobech

Jen v temnejch města zákoutích se cejtim v bezpečí

Čerstvej vzduch mi nesvědčí, jsem z něho nesvůj, takže čí?

Náhlý bezvětří zastavilo mojí plavbu nocí

Na pustým náměstí se sprchuju v záři pouliční lampy

Na zastávce nikdo nestojí, jen z křoví vedle ní je cejtit toluen a chcanky

Na zemi noviny na kusy, přesto přečtu si

O pánovi, co se nevrátil s důchodem z banky

Už víc jak měsíc o něm nikdo nic neví

Zhruba tak dlouho jak to tady z toho křoví tak divně smrdí

A jak ten zápach sílí, kolemjdoucí akorát svoje ksichty víc a víc křiví

Nikdo se nediví, nikdo to totiž nestačí

A taky si už zvykli a místní cajti to maj v píči

Nikdo jim to nedá do přesčasů

A navíc timhletim rajónem nemaj trasu

Jsou radši někde v teple, víš co do pohody

Maximálně tak obložit někoho o prachy nebo body

Strážní andělé už taky vyklidili pole

Nebyli dost high aby přežili to tady dole

A měsíc mlčí jakoby něco proved

Jenom tiše žasne, když proplouvá jako gondoliér kolem

Když člověk ve dne spí, noci bejvaj bezedný

A měsíc mlčí jako by něco proved

A když jsou noci bezedný

Kostlivci lezou ze skříní, pořádaj ples na svejch hrobech

Když člověk ve dne spí, noci bejvaj bezedný

A měsíc mlčí jako by něco proved

A když jsou noci bezedný

Kostlivci lezou ze skříní, pořádaj ples na svejch hrobech

Obyčejný křoví na náměstí v metropoli

Zelený, v létě zimou holý, tisíce lidí kolem něho denně chodí

Nebo jen o pár metrů dál na zastávce stojí

A je jasný, že se necejtěj nijak vinný

Ráno si prostě jenom dojdou pro noviny

Vždyť smrt znají jenom z telky

To se jich netýká, šašci bez královny, vlastní lži, vlezprdelky

Každej má svý starosti, co připadaj mu velký

Posraný z vlastní důležitosti, nosíme svý slabosti jak šperky

A přitom nevidíme dál než na krok, nevěříme dál než za hrob

Chodíme s očima upřenýma na svoje nohy

V očích už se nezrcadlí ani kousíček oblohy

A tak ani nevnímáš jak barvy kolem blednou

Jsme ale ještě pořád živí, když už s náma ani mrtví nehnou?

Ani zápach mrtvoly, nemůžeme si to dovolit

Ztrácet čas, hlavu otočit, nebo se snad nedej bože dokonce i zastavit? nechali jsme se vlastníma ambicema ochočit

Mužem se modlit a nebo jit a něco v sobě změnit

Něco se ale musí stát, když už i mrtvoly začnou mluvit

Dnes znepokojila Pražany zpráva o nálezu mrtvého těla neznámého muže v křoví na Arbesově náměstí. Podle stupně rozkladu zde tělo muselo ležet několik měsíců

Znáš ten klid před bouří, když šelma oči přimhouří

Stíny se prodlouží a scéna se do příšeří pohrouží

Kdoví, kolik z nás dneska v purpurových loužích doslouží

Přece nikdo netouží po ničem víc než ať se ten čas už tolik neplouží

A měsíc mlčí jakoby něco proved

Myslí si svoje, když proplouvá jako gondoliér kolem