Cíl (feat. Katarina Knechtova)

Věřím, že pokud je Bůh Tak na mě hledí a věřím že co se má stát, to se nezmění. Občas je můj život dar, Občas prokletí, ale pořád jsem to já, Kterej na svý židli sedí. Někdy má ten život spád A někdy stojí. Někdy se odmítám bát, Jindy se bojím. Možná se nejhorší zdá jenom po nocích A světlo je naděje v tmách, aspoň v mých očích. Dál hledám jako lovec perel Smysl toho příběhu a možná, že to pochopím po závěrečným doběhu. Třeba jde jen o to jedno - poučit se z průběhu, Možná ta cesta je cíl. Ta cesta je ciel a ciel je v tých cestách A všetok ten splín se stratí vo hvezdách. Ta cesta je ciel, tak zkus to tak bráť, Mať v duši pokoj, aj keď sa to nezdá. Věřím, že pokud jsou dva, tak jsou si rovni A věřím, že pokud mám psát nestačí slovník. Občas jdu životem tam, kde nemám chodník, Ale pořád kráčím dál i přes můj prošlapanej botník. Někdy chci být jenom sám a někdy se všemi, Někdy mám chuť jenom spát, jindy spát nejde mi. Možná bych měl všechno brát, že se moc nezmění, Ať udělám co udělám, tak nedocílím proměny. A stejně někde v sobě nosím ty záblesky té jistoty, že každý pohyb kamkoliv je známkou mojí hodnoty, Od návalů euforie po pocity prázdnoty, Možná ta cesta je cíl. Ta cesta je ciel a ciel je v tých cestách A všetok ten splín se stratí vo hvezdách. Ta cesta je ciel, tak zkus to tak bráť, Mať v duši pokoj, aj keď sa to nezdá. Věřím, že pokud je Bůh, Tak na mě hledí, možná ta cesta je cíl. A věřím, že co se má stát, to se nezmění, Možná ta cesta je cíl. Někdy ten život má spád a někdy stojí, Možná ta cesta je cíl. Někdy se odmítám bát, jindy se bojím. Ta cesta je ciel a ciel je v tých cestách A všetok ten splín se stratí vo hvezdách. Ta cesta je ciel, tak zkus to tak bráť, Mať v duši pokoj, aj keď sa to nezdá. Ta cesta je ciel a ciel je v tých cestách A všetok ten splín se stratí vo hvezdách. Ta cesta je ciel, tak zkus to tak bráť, Mať v duši pokoj, aj keď sa to nezdá.