Mít rád bližního svého
Co na tom je tak zlého
Avšak já jsem v rozpacích
Tělem svým jej hřát
Nebo mám mu tvář jen vzácnou mastí třít
Hřích jak stín mě doprovázel
Bez citů, bez extáze
Je ten tam, dnes vyčítám
Si ty spousty mužů z dávných dnů
Zda soudí mě, se ptám, na to se ptám
Nevím jak s ním hnout, průchod citům dát
Je to muž ne Bůh, jako led chci tát
Na věky věků být pouze s ním
Proč se touhy vzdát
Znám dost mužů, jejich vášní
V čem je však tenhle zvláštní
Příčinou je vlastně on
Že už nejsem hříšnou, tedy tou co dřív
A k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon
Na věky věků být pouze s ním
Proč se touhy vzdát
Vím však, kdyby znenadání zapomněl, co mu brání
A na mě sáh, mě uchopil
Pak zřel by tvář mou v rozpacích
Jen pouhý sen by zbyl
Jen sen by zbyl
Jen sen by zbyl
Jen sen by zbyl
