Doufám (feat. Poetika)

Doufám, ta síla ve mně doutná

a oheň ve mně vzplál, chci to zkoušet dál.

Doufám, ta síla ve mně doutná

a víru v sobě mám, věřím že to dám.

Nad hlavou mraky proto často moknu v dešti,

hledám sám sebe stejně jako hledám štěstí

a znám ty stavy, kdy bych rozbil dveře pěstí,

už nechci litovat se za to, co jsem nestih.

Někdy si připadám, že rostou rychle ramena

hlavně těm, kteří neví, co ty slova znamenaj.

Sleduju jako divák život ve všech proměnách

a slyším bolest tak jak radost denně v ozvěnách.

Občas mám problém mluvit, jindy nejdu zastavit,

někdy si říkám zrychli, až pak nejde zpomalit.

Vím, že mám tolik tváří, který nikdo nezná,

možná máš seznam, stejně polovina neplatí,

ale vím s každým krokem, s každou další vteřinou,

trhá se nebe, jednou ty mraky se rozplynou.

Stačí jen chtít, každý máme osud v moci,

vracím ten pocit, až tě chmury znovu dostihnou.

Možná bych mohl hodit všechny cíle za hlavu,

možná bych mohl nechat náhodu teď na tahu,

možná bych mohl změnit Vysočinu za Prahu,

možná je forma víc než miliony obsahů.

Vím, že nic nevím, přitom věřím, že vím spoustu,

prý jsem jen pes, co štěká, přitom často kousnu.

A pokud vidím byť jen polovinu bezpráví,

i když mě budou držet, stejně jim vyklouznu.

Často se rvem za pravdu, přitom za tu svoji,

i svoji pravdu mají, co proti nám stojí,

bojujem za mír, snažíme se být tím dobrem,

než dojde na nože, pak raděj první bodnem.

A proto doufám, že ta síla jednou přijde,

kdy i já začnu mluvit moudře, i když střídmě.

O tom je naděje, o tom se píšou písně,

o tom je pocit, kterej zbavuje nás tísně.