Lolita

Jsem vůně, kterou plaveš, když proskočím Ti srdcem Jsem hra co neuhraješ, jsem nic co zmizí v ruce Jsem za soumraku buše její duše co Tě tak pálí Jsem otazníkem zda-li jsme už dávno neprohráli... Brány nocí, Vrány křídly leští háv Noc je symfonie A hvězdy střepy z krás. Jsem tři trubky jeden buben, Jsem vesmír co Ti ladí. Jsem první červen když je duben, A ostří co Tě hladí. Jsem vůně, která sviští Když prozkočíš mi srdcem, Jsi mé světlo na jevišti A já Tvým posledním hercem, hercem, hercem... Brány nocí, vrány křídly leští háv. Noc je symfonie a hvězdy střepy z krás. Brány z písku, brání světlu někde v nás, Den je tvoje vina Nabokova hráz... Brány nocí, vrány křídly leští háv. Noc je symfonie a hvězdy střepy z kráááás. Brány písku brání světlům někde v nás, Den je Tvoje vina Nabokova hráz.