Zřejmě Letos Nikde Nejsou Kytky

Když si klíče dáváš na věšák A když slyším tvé ahoj Když zas usednout se chystáš Za svůj psací stůl a stroj A když řekneš-to jsem rád, že jsem doma Ani zmínka, že tu jsem i já Pročpak neříct, že tu se mnou Rád jsi, že se mnou... Ty v tom rozdíl asi nevidíš, Je to totéž dá se říct, Všechno vůbec kolem nás je stejné, Jen my dva jsme o kus dál, nic víc Dřív ses jinak ke mně zdálek vracel, Tehdy byl jsi jen z mé lásky živ, Dnes to je i není totéž, Dnes to vůbec není totéž, co dřív R: Tos mi nosil plnou náruč aster, Běžel za mnou čtyři poschodí, První sněženky jsi v dešti sháněl, Což se k tobě vůbec nehodí Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Asi mráz je skosil mačetou, Ale příštím rokem opět možná pokvetou. Když pak vypínáš své stereo, A když já už knížku dočtla jsem, Proč se nezeptáš, nač myslím, Jak ses ptával před časem, Bude půlnoc, časně ráno vstáváš, Jsme už rozumní, já vím. Řekni: není to brzy, Jestli není to moc brzy, Za tak málo zim. Tak mou ruku ve tmě najdi, tak Chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst, Ještě tisíckrát chci bdít a žasnout, Kolik proměn má noc, kolik hvězd, Ještě tisíkrát chci mít ten pocit, Že jsi vlastně jen z mé lásky živ, Že se milujem i dnes, Že to vůbec není jiné než dřív. R: Tos mi nosil plnou náruč aster, Běžel za mnou čtyři poschodí, První sněženky jsi v dešti scháněl, Což se k tobě vůbec nehodí, Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Asi mráz je skosil mačetou, Ale příštím rokem opět, možná pokvetou. R: Tos mi nosil plnou náruč aster, Běžel za mnou čtyři poschodí, První sněženky jsi v dešti scháněl, Což se k tobě vůbec nehodí, Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Asi mráz je skosil mačetou, Ale příštím rokem opět, možná pokvetou.