Nevadí

Napůl jako hrou A napolovic vážně, čerstvou maturitou zmužnělý. Chtěl jsi dobýt svět A svět se tvářil vlažně Na tvý bubnování Nesmělý. Hlavu plnou věd A nadějí svý mámy, Zkoušky přijímací, Potom pád. Znalosti jsi měl, Cos neměl, Byli známí, Takže litujeme, Za rok snad. A tehdy poprvé jsi řekl: Nevadí, zase bude líp. Pomalu šel rok A zase stejná škola, čekáš předvolání Každej den. Předvolání máš, A na něm: vlast tě volá, Takže za dva roky, čert je vem. Dva roky vzal čert A za nějakej týden Stojíš na radnici S holkou svou. Bylo to s ní fajn, Tys věřil, že to vyjde, Kde tvý nebetyčný Plány jsou. A tehdy podruhé jsi řekl: Nevadí, zase bude líp. Neměli jste byt A vlastně ani prachy, Prej, že ve dvou se to Táhne líp, Jenže už jste tři A máma s dvěma bráchy, Starej dvoupokoják - špatnej vtip. Tak jste žili rok V tý supertěsný kleci, Vzteky vysušení Jako troud, Potom jeden den Si žena vzala věci, Další připomínky řešil soud. A tehdy potřetí jsi řekl: Nevadí, zase bude líp. Už jsi dlouho sám A věci, co se stanou, Se tě nedotýkaj, Byl jsi bit. Všechno už jsi vzdal A postavil ses stranou, Vzal sis dovolenou, Chceš mít klid. Osamělý dům U rychlíkové trati, Oči za záclonou Zapranou. Vlaky jedou dál A málokdy se vrátí, život nemá brzdu Záchrannou. Tak řekni sakra to svý Nevadí, zase bude líp...